U ocelových plechů s barevným povlakem nesmí minimální celková tloušťka povlaku na přední straně klesnout pod 20 μm, zatímco standardní průmyslová praxe předepisuje maximální limit 50 μm. Překročení této prahové hodnoty 50 μm vede nejen k podstatnému zvýšení nákladů, ale také k problémům, jako je praskání během zpracování a snížená přilnavost, což v konečném důsledku vede k poklesu celkového výkonu. Negativní dopady nadměrné tloušťky povlaku Snížení výkonnosti zpracování: Když je povlak nadměrně silný, operace ohýbání a řezání jsou náchylné k tomu, že povlak praskne nebo se odloupne, přičemž je narušena přilnavost mezi vrstvami. Podstatné zvýšení nákladů: S každých dalších 5 μm tloušťky povlaku se náklady na barvu zvýší o 15 %–20 %; to zbytečně zvyšuje náklady na suroviny a snižuje konkurenceschopnost produktu na trhu. Náchylnost k ochabování a defektům „pomerančové kůry“: Příliš silný povlak má tendenci se během pečení a vytvrzování nerovnoměrně vyrovnávat, což má za následek povrchové nedokonalosti, jako je textura „pomerančové kůry“ a stopy po prohýbání, čímž se snižuje rychlost průchodu produktu. Snížená přilnavost nátěru: Nadměrná tloušťka nátěru často vede k neúplnému vytvrzení; to oslabuje pevnost spojení mezi vrstvami, takže povlak je v průběhu času náchylnější k delaminaci a odlupování.